TarotGroup.cz

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Vztahová poradna Sex vs. vztahy podle Ravena

Všechno, co vyšleš, se ti stokrát vrátí. Pokud se to ovšem neztratí někde cestou nebo na poště.

Bleskové horoskopy podle Ravena - klikni zde

 

Dotaz - Vyspala jsem se s nejlepšími kamarády svého přítele, teď si nevím rady

Ahoj, mám problém ve vztahu, bohužel ne pouze v tom současném. Problém, o kterém se chci zmínit, se projevil ve všech mých vztazích. Je mi 22 let, podnikám a mohu říct, že jsem celkem úspěšná. Můj přítel (29) také umí vydělat slušné peníze, jeho práce však není na intelektuální bázi... Je chytrý, o tom nepochybuji, jen... já jsem chytřejší.
Myslím ale, že v tom problém není. Všechny vztahy, které jsem měla před tím současným, jsem nebrala nijak vážně, neplánovala jsem rodinu ani společný život. Proto mi nepřišlo až tolik nepřirozené, že jsem ve vztazích byla nevěrná.
Stávající vztah je ale jiný. S partnerem spolu žijeme, máme společnou domácnost, společné finance, plánujeme svatbu a rodinu. Věřím, že tenhle vztah vydrží, protože už jsme do něj oba vložili mnoho a stále toho dost vkládáme. Je možná trochu stereotypní, ačkoliv, jak už jsem říkala, podnikám a tím pádem jsem v neustálém kontaktu s novými a novými lidmi.
Cítím se úspěšná a vidím, jak je na mě můj partner pyšný, jak se se mnou rád chlubí a zajímá se o mou práci. Dokonce se mi snaží i pomáhat, když mám moc práce. Jsme spolu více než tři roky, známe se ale od dětství a stále je v nás touha po tom druhém. Milujeme se a jsme vůči sobě dost vášniví...
Jenže i když svého přítele miluji, nedokáži mu být věrná.
Není to tak, že bych se vyspala s kdekým. Ne, je to mnohem horší a v tomto vztahu to začalo úplně jinak. Byla jsem pevně rozhodnutá nepodvést. Můj partner věří v přátelství, ale já jeho přátele také trochu znala, s jedním jsem dokonce v předchozím vztahu podvedla svého expřítele. Pořád mi říkal, že ten dotyčný je opravdový přítel, tvrdila jsem mu, že každý dokáže zradit, a tak jsem toho jeho slavného kamaráda svedla... Co je to za kamaráda, když je schopen se vyspat s holkou svého nejlepšího kamaráda?
Neřekla jsem partnerovi, co se stalo, ale věděla jsem, co je ten kamarád zač - a taky, co jsem zač já. Pak jsem se s ním vyspala ještě jednou, ale to už nebylo proto, abych dokázala, co je za hajzla, ale protože jsem chtěla. Samozřejmě jsem mu řekla, že je to od něj hnusné, že spí s holkou svého kamaráda. On mi také řekl svůj názor na mě. Bavíme se spolu dál a myslím, že můj partner nic neví, snad možná jen něco tuší.
Tímhle to ale neskončilo. Můj partner a jeho kamarád mají společného kamaráda, kterého vychvalují a věří mu... Stejným způsobem jsem se přesvědčila, že mu věřit nelze. Opět ne jednou.
Co s tím mám dělat? Proč nedokáži být věrná člověku, kterého miluji? Je horší nevěra s cizím, nebo s kamarády mého partnera?
Poraďte mi, jak se zbavit této vlastnosti? Nebo snad závislosti? Chtěla bych, aby o mě žádný jiný muž než můj partner neprojevil zájem, tím by se vše jistě usnadnilo. Obávám se ale, že bych také nesnesla, kdyby se za mnou nikdo neotočil...
Nevím, jak dosáhnout toho, abych byla žádaná a přitom dokázala odolat...
Děkuji za případnou radu a jsem s pozdravem.
M.

Milá M.,
je zajímavé, že podobných dotazů jsme v poslední době dostali celou řadu. Ono to skoro vypadá tak, že se celá řada lidí snaží v sobě zlomit něco, co by se za trochu jiných podmínek jevilo jako naprosto normální a přirozené. Mluvím o věrnosti, na kterou se dříve nahlíželo jinak než dnes. Jestli je to přemnožením nebo skvrnami na slunci, pánbůhví, řekl bych, že to má co do činění s tím, že je nás stále víc a víc. Všechny podmínky jinak v našem životě nebo během našeho života kolísají, jednou je teplo, jindy zima, jednou jsme na tom ekonomicky blbě, jindy ještě hůř, všechno se mění jakoby ve vlnách kromě toho, že času a obyvatel na pár obyvatelných čtverečních metrů je stále čím dál víc. Teď to nekritizuji, pouze suše konstatuji.
Ne každý se narodí bystrý jako bájný král Šalamoun nebo jako chytrá horákyně, a tak má celý život potíže s tím, že na jednu stranu chce žít a na druhou stranu se snaží přizpůsobovat se ostatním. Celé řadě lidí to celkem rychle dojde, takže bystře využívají toho, že existuje něco jako „soukromí", „soukromý majetek“ a „etika".
Do „soukromí" patří věci, které se nezveřejňují a o kterých se nemluví, sem patří případné nevěry, utajovaní milenci a milenky, drobné krádeže a zpronevěry, domácí násilí, kamarádské násilí, partnerské násilí, půjčování peněz a nevracení dluhů, drobné přátelské a vztahové zrady, běžné lhaní a přehánění a některá nepříjemná, převážně venerická onemocnění a tak dále, je toho poměrně hodně, co se dá naházet do škatulky „soukromí".
Věci ze soukromí by tedy měly být soukromé, ale všichni, kterých se to netýká, jsou na ně hrozně zvědaví - nakonec se ze zveřejňování informací ze „soukromí" slavných lidí stal výnosný obchod. Kdybyste se stala slavnou, což by zase neměl být u nás tak velký problém, joj... to by si bulvární pracovníci na vašem osudu smlsli! Ovšem pozor - na informace typu „jsem příliš skromná a hodná" nebo „jediná moje slabost je, že pravidelně daruji krev a kostní dřeň" není nikdo zvědavý.
Soukromí je něco jako odvrácená tvář Měsíce, rub naší reality, zatímco oficiální tvář té samé reality představuje model chování, podle kterého může spokojeně žít snad jenom hodně omezený člověk nebo poloviční blázen. Ale to už zřejmě patří ke koření života.
Když je řeč o etice, která podle mého názoru patří mezi čtyři největší lži, na kterých stojí moderní civilizace (vedle ekonomiky, politiky a náboženství), brzy zjistíme, že se na tohle téma nelze s nikým rozumně domluvit, protože každý mluví o něčem úplně jiném. Různá etická pravidla a desatera se snaží vnést do přirozeně jalového chování téměř každého člověka jakýs takýs řád, samozřejmě neúspěšně, protože veškeré praktické zkušenosti ukazují, že to prostě nejde.
Některá přikázání jsou naprosto jasná, například „nepokradeš" a přitom nikdo z nás se nestydí žít v blahobytu, který je zaplacený devastací životů obyvatel zemí třetího světa. A o tom, že by nějak zvlášť platilo etické pravidlo „nezabiješ", se dá rovněž s úspěchem pochybovat.
Pokud dosud ještě živý člověk nahlédne do různých statistik, zjistí, že od doby, co se dvakrát moudrý člověk postavil na nohy, patří smrt zabitím, způsobená biologickým kolegou, k naprosto všedním záležitostem.
Potom jsou zde ovšem i další přikázání, jako třeba „nesesmilníš", která nejsou přesně definovaná. Jejich hranice je chaotická, vágní, neurčitá, mlhavá. Pro někoho sesmilnit znamená opakovaným zasouváním penisu do vaginy dosáhnout orgasmu, přičemž použitá vagina nepatří jeho existující zákonité manželce. Pro jiného sesmilnit znamená třeba mimoděk zahlédnout poloobnaženou postavu ve společné sprše.
Existují skupinky fanatických nadšenců, jimž se zdá vysoce etické, když před ostatními slavnostně složí slib, že se budou striktně vyhýbat předmanželskému sexu. Potom stačí ještě místopřísežně prohlásit, že se nikdy nevdají nebo neožení, a mohou sexovat od rána do večera s kým chtějí, protože se už nejedná o předmanželský sex.
Cokoliv, co zavání psanými či nepsanými pravidly a zákony, přináší do života paradoxy. Paradox je nesmysl, patová situace, která nemá řešení. Prohlášení „vždy mluvím pravdu" může být buď pravdivé, nebo nepravdivé. Prohlášení „vždy pouze lžu," je paradox, protože to nemůže být ani pravda, ani lež.
Jinými slovy, můžete si všechna mravní ponaučení, desatera a etická pravidla shrnout do jedné věty: Oficiálně správný a bezúhonný život prožijete tak, že nebudete žít svůj život, ale život podle cizích pravidel.
Logicky se vynoří druhá otázka: Jsem dost velký mamlas na to, abych žil(a) život podle představ někoho jiného? Na tuto otázku si už musíte odpovědět sama.
Ještě poznámka k vašemu vztahu - může to být láska, ale ještě to nemusí být ta pravá, s antikorozní nejenom povrchovou úpravou... Spíš bych si tipl, že si přece jenom najdete ještě někoho jiného, muže, který bude pro vás skutečnou autoritou, muže, po jehož boku vám představa pohlavního styku s jiným mužem bude připadat téměř zoofilní, nebo muže, s nímž se ráda vydáte na „lovy beze zbraní" společně - což občas také není k zahození. I když je to hluboce neetické, samozřejmě...

Co by na to asi řekl Jack, náš slavný, nehynoucí stafordšírský teriér, který vždy bedlivě sledoval psaní každého mého příspěvku... no bedlivě... sledoval... on to vlastně všechno psal sám, i když neměl ani plzeňské vysokoškolské vzdělání, měl jenom obyčejný psí učňák a základní výcvik, sedni, lehni, ale prostě to všechno zvládnul a já jsem se pod jeho odpovědi a články jen drze a neeticky podepisoval a často jsem to po něm ani nečetl. No, a je to venku. Dělejte si s tím co chcete.

Jack: „Fas atque nefas, dovolené i zakázané, slušné a neslušné, správné a nesprávné - fas a nefas jsou termíny z římského náboženského práva. Fas je všechno, co bůh dovoluje, a nefas je všechno, co bůh zakazuje. Chudák pánbůh, nějak tu tvorbu člověka odflákl, když vidím tu spoustu upgrejtů a dovysvětlování a dalších prográmků volně ke stažení, aby člověk vůbec mohl nějak lidsky fungovat. Tak mě napadá, jestli by se místo Homo sapiens sapiens neměl nazývat třeba Homo homo hapening."

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.